Lidé

Obyvatelé Francouzské polynésie, z nichž většina žije na Společenských ostrovech, se skládají především z potomků původních obyvatel, dále Evropanů (převládají Francouzi) a Číňanů. Polynésan pochází od slova „poli/s" = ve francouzštině zdvořilí či milý. A přesně takoví Polynésané jsou. Usměvaví, přátelští, výřeční, nápomocní a hlavně nikam nespěchají. Téměř polovina obyvatel je mladší 30 let, děti se zde rodí velmi brzy, v některých případech už i patnáctiletým dívkám.

Společenská etiketa
K pozdravu se připojuje polibek na obě tváře (francouzský zvyk - z důvodu silné víry však není toto gesto obvyklé a na veřejnosti ho, stejně jako jiné intimní projevy, uvidíte zřídkakdy).

Zcela vyloučeno je pohybovat kameny či sochami na archeologických nalezištích, trhat ovoce ze stromů, jelikož je většina v soukromém vlastnictví, stejně jako půda. V náboženských prostorách se vždy chovejte spořádaně a nesnažte se proniknout do posvátných míst, na která se vztahuje přísné tabu.

Při návštěvě polynéského obydlí si vždy před vstupem zujte obuv a nedivte se, pokud k obědu nedostanete vždy příbor, jelikož se některá jídla jí rukama. Smlouvání a spropitné není v zemi zvykem.

Jazyk
Tahitská abeceda má pouze 13 písmen (a, e, i, o, u, f, h, m, n, p, r, t, v) a gramatika je velice jednoduchá, jelikož neobsahuje rody, skloňování ani časování. Písmena se vyslovují tak, jak jsme zvyklí, je důležité vyslovovat je všechna - např. ve slově Faaa všechna tři a. Pozor také na délku samohlásek, mohou totiž zcela změnit význam slova a dostat vás tak do mnohdy komických situací.

Zvyky a tradice

Doménou místních mužů je sochařství a řezbářství, ženy zase vynikají v košíkářství, pletení a tkaní.

Velký význam má na ostrovech Francouzské Polynésie už od pradávna tanec (Ori Tahiti), který se dělí na 5 druhů, a to Otea, Aparima, Hivinau, Paoa a Tanec ohně. Téměř vždy jsou předváděny jeden po druhém jako součást uceleného programu a kostým každého tanečníka je malým mistrovským dílem. Nejčastějšími doplňky bývají květy, mušle, masky, kokosové ořechy a peří, tedy samé přírodní materiály. Co se týče hudebních nástrojů, fantazii se zde meze nekladou. Můžete tedy narazit i na buben zhotovený z odpadkového koše.

Od 80. let 20. století je také hojně rozšířené tetování, které bylo zcela zakázáno s příchodem misionářů do země.